20 let ředitelkou školy

Drahé kolegyně a drazí kolegové (současní i bývalí), milí žáci a absolventi a všichni příznivci naší školy.

Opravdu je tomu 20 let, co jsem se ujala vedení naší krásné školy, přesně 1. září 2005. Nastupovala jsem do této funkce s jasnou vizí, s pořádnou dávkou odhodlání, naděje, víry, ale také úcty, pokory a odpovědnosti.

Mám ráda kočky, a protože kočka je rozený šéf, snažila jsem se hned od počátku vést školu s pomocí „kočičích“ zásad, které se mi líbily. A jak se ukázalo, osvědčily se. Pevný a laskavý postoj, povzbuzování pohledem, zajímat se, být upřímná, ale zdrženlivá a přitom opravdová. Umět naslouchat, abych i já byla vyslechnuta. A umět dávat, abych mohla přijímat.

Také jsem měla na paměti, že největším aktivem v každé firmě, podniku, instituci, a ve škole obzvlášť, jsou lidé. Bez nich bych nic nedokázala. Proto jsem se snažila od počátku přesvědčit spolupracovníky o správnosti mých kroků a získat je pro realizaci změn. Také jsem se chtěla obklopit a soustředit kolem sebe ty, kteří měli a mají stejnou nebo podobnou životní a pracovní filozofii jako já. A to se mi myslím podařilo. Během té dlouhé doby jsme prožili dobré i zlé, vzestupy a pády, pocity velkého štěstí a radosti, a někdy smutku a beznaděje…. ale nikdy jsme se nevzdali a vždy převážilo nadšení pro dobrou věc, radost z práce s dětmi a obrovské srdce, které vždy bilo pro školu. Společnými silami se nám podařilo udělat z učiliště úspěšnou a sebevědomou školu, která rozkvetla do krásy a která si právem vydobyla v Poděbradech své nezastupitelné místo.

A tak mi dovolte poděkovat mým spolupracovnicím a spolupracovníkům, kteří mi stáli po boku a na dlouhé dvacetileté cestě mne provázeli. Děkuji jim všem za obrovskou podporu, důvěru a spolupráci. Jejich oddanost, týmový duch a loajalita byly klíčem k našemu společnému úspěchu.

Kdybych chtěla všechny jmenovat, byl by to dlouhý seznam, ale věřím, že se na mne nikdo z nich nebude zlobit, když zmíním tři osůbky, které byli, budou a jsou neodmyslitelnou součástí školy, které mi byli velmi blízké, od začátku mi pomáhali, měli moji důvěru a kterých si nesmírně vážím.

A proto jim chci věnovat následujících pár slov.

První poděkování patří Jindřichu Kloudovi, protože to byl on, co mi vnuknul myšlenku přihlásit se do konkurzu, dal mi do vínku cenné rady, pomohl mi s přípravou projektového záměru a měl obrovskou radost, když jsem konkurz vyhrála. A zejména mi věřil. Že to zvládnu a že „nezpychnu“. Doufám, že jsem ho nezklamala a že nikdy nelitoval, že jsem se stala jeho „šéfovou“.

Druhé poděkování chci věnovat paní Laďce Vaňkové (když jsem nastupovala tak Doležalové), která mne na školu přivedla jako učitelku, s kterou jsme si od začátku velmi rozuměli jak po stránce pracovní, tak lidské, a která mi poté, co jsem začala školu vést, byla po celých 19 let skvělou zástupkyní, ale též přítelkyní s laskavým srdcem a obrovskou dávkou humoru a lidství.

A třetí osůbka, které chci ze srdce poděkovat je Ivonka Hrabětová. Moje žákyně z hotelové školy, které jsem 4 roky byla třídní učitelkou. Když se dověděla, že jsem vyhrála konkurz, zeptala se mne na třídním srazu, jestli bych ji nechtěla jako sekretářku, protože původní odcházela. Kývla jsem a bylo to jedno z mých nejlepších kývnutí v životě. Ivonka je dnes doslova a do písmene „dobrou duší“ školy, je moje pravá ruka (a nejen moje), spolehlivá, ochotná, vstřícná, akční, empatická, loajální, chrání mne před nárazy zevnitř i zvenčí (a to nejen z úcty k mému stáří a zdraví), myslí na vše a na všechny….je zkrátka asistentkou v pravém slova smyslu. A má velký dar: stmelovat lidi. A já si toho nesmírně vážím a věřím, že to se mnou ještě chvíli vydrží.

Milí přátelé, děkuji vám a přeji všem krásné prázdninové dny a ať naše škola vzkvétá!

A ať je a bude naší srdeční záležitostí!

Vaše Helena Klimešová